Nový český seriál Případy 1. oddělení – návrat věrohodné „kriminálky“

Po vysoké laťce, nasazené zejména seriálem Kriminálka Anděl, který z mého pohledu zahájil a uvedl do české filmové tvorby "novou vlnu" svébytných detektivně-kriminálních příběhů a seriálů "moderního střihu", reflektující kriminalistiku ze soudobého hlediska, předčí Případy prvního oddělení slibná, leč náročná očekávání a jsou velmi poučným překvapením. Byť jsem se k jejich sledování dostal později, zcela mě uchvátily, takže hltám aspoň dva díly denně a doháním deficit, vzniklý několikaměsíčním nedobrovolným odstřižením od možností zaobírat se kriminalistikou coby "koníčkem" obecně i z hlediska tvorby.
Kladl jsem si otázku, jak se tvůrci asi vyrovnají s náročnými předpoklady zabývat se pouze realistickými kriminálními případy, které se skutečně odehrály, a z této zásady je tudíž zbavovaly možností pohodlně fabulovat či efektně stylizovat zápletky děje fantaskní kreativitou scenaristické licence a dotahovat je s pomocí moderních filmařských technologií. Výsledek je pro mě úžasný - vytyčený náročný úkol na výsledném efektu vůbec nic z uvedeného neubírá, příběhy jsou zpracovány velmi dynamicky, nešustí přehnaně sáhodlouhým rešeršováním policejním archivů, papírů a databází, hodinami "nudného" sledování či hledání v terénu. Sázka na Josefa Mareše coby autora scénáře se tak ukázala jako velká výhra - jako zkušený kriminalista ví, že kriminalistická profese se skládá zvětšiny právě z uvedených činností, které se mohou jevit z diváckého pohledu nezáživné. Přesto na ně nerezignoval, naopak právě z reálných kriminalistických kroků konstruuje dějové linie kriminálních případů, když je s pozoruhodným citem komponuje jako určitou mozaiku, v níž jsou naopak postupy, na nichž jsou jiné seriály postaveny z větší míry (efektní klipovité střihy, provázené někdy až příliš dramatickými gradacemi hudby, zvukovými efekty, světelnými kompozicemi...) jen živočišným doplňkem, jakouso šablonou, v níž je prostor ukázat to nejzajímavější z detektivní práce. Dynamika děje ani srozumitelnosti příběhů tím ovšem na obrazovce nijak neutrpěla - naopak. Ač je seriál ztvárněn s velkým nasazením, profesionálními nároky a i žádanou literární členitostí, která umožňuje zápletky dějů postupně dávkovat čímž udržuje vítané napětí - je velmi přehledný a srozumitelný řekl bych i pro nejmladší generace budoucích "detektivů". :)) Takže díky nejen Pepovi Marešovi, ale úplně všem tvůrcům. Nejen špičkově vybranému týmu herců, ale všem "mravenečkům" v pozadí, jejichž práce za bravurními výkony protagonistů obrazovka v takové míře divákovi zprostředkovat nemůže, přesto jejich obětavý podíl je nanejvýš patrný. Stejně, jako obětavost a vysoké nasazení všech detektivních pracovníků z prvního oddělení, při řešení mnohdy velmi zapeklitých případů. Případy prvního oddělení tak jsou nejen dalším, zásadním obohacením soudobé kriminalistické tvorby a televizní zábavy, ale především bohatým poučením o práci kriminalistů, jejich životních osudech, ale i podstatnou zpětnou vazbou, navíc schopnou zprostředkovat i laikům vývoj nejnovějších postupů v kriminální "praxi", i náročné forenzní profesi a vědě, jako takových.